pondělí 12. září 2016

jeden den ze života svatební koordinátorky, anebo jak vypadá svatba z hlediska její organizátorky :)

Svatební sezóna je v plném proudu a proto bohužel nestíhám psát do blogu. Ale abyste, moje milí čtenáři, se nenudili a naopak mohli alespoň na chvíli nakouknout do zákulisí naší práce a zjistit tak, k čemu vůbec taková svatební koordinátorka na svatbě je, podělím se s vámi o jeden den ze svého pracovního života :)  

Máte před sebou chronologický průběh svatebního dne z hlediska jeho organizátorky a koordinátorky. Jedná se o skutečnou svatbu, která se konala 26. srpna v Praze a kterou spolu se mnou organizovaly a koordinovaly dvě moje kolegyně - Nina a Světlana.

Takže do toho :) 

Vstávám v půl osmé: dnešní svatba je v pohodě, obřad začne až ve dvě odpoledne, takže času je dost. Jsou ale svatby, které začínají již v 10.00, tak potom vstávám i v 6 ráno, nebo i dřívěji, záleží na tom, co všechno se má před obřadem stihnout.





Během umývání si dopisuji s kolegyněmi ohledně počasí - čeká nás vedro, což není tak hrozné, jako déšť, ale moc příjemné také nebude. Během snídaně se ještě jednou dívám na předpověď a také si čtu facebook. Tam je také vše o svatbách :) Svatební šaty v kazašském stylu jsou moc pěkné, ale v Česku je zatím bohužel nemají. 




Po snídani se oblékám. Máme tento rok nové šatičky, ale už přemýšlíme, že pro příští sezónu si musíme vybrat něco více praktického a pohodlného. Naopak naše krásné šatečky v barvách firemní růžové se nám hrozně líbí :)


A jsem hotová, můžu jít. Beru všechny věci, co mám připraveny v předsíni (je to jen zbytek, většinu jsem odnesla do auta ještě večer). Mám tu kufřík se vším nezbytným, desky s harmonogramy (sestavujeme jeden společný, který posíláme snoubencům, moderátorovi, restauraci atd., a jeden jenom pro nás koordinátorky, máme tam uvedeny všechna telefonní čísla, částky, které zbývá uhradit, seznamy potřebných věcí atd.), kromě harmonogramů mám tu ještě zasedací pořádek, program od moderátora a nějaké seznamy.  


Mám už hodně málo místa v autě: dneska totiž nejen koordinujeme svatbu, ale máme na starosti i svatební výzdobu, takže musím na místo konání hostiny odvézt spoustu věcí. Zdá se mi, že květiny a balónky, pro které teď pojedu, se do auta už nevejdou (mám nejen plný kufr, ale i spoustu věcí uvnitř v autě). 


Dneska je pátek, takže doprava je poměrně hustá, ale na druhou stranu pořád je léto, takže to není nijak strašné. Jedu z Prahy 6 do Prahy 3 přes Blanku. Tady máte jednu fotečku pořízenou během čekání na výjezd :)  



Na Praze 3 se nejdřív zaparkuji v oranžové zóně a jdu se podívat na květiny. Naše floristka bohužel musela na nějaké kurzy mimo ČR, takže dneska výjimečně vyzvedávám květiny já, obvykle nám je ale dovezou až na místo. V květinářství na mne čeká příjemný mladý pán, který mi pomáhá s nakládáním a dokáže zázračně nacpat všechny květiny do již tak plného auta. A přichází také Světlana, takže už nejsem na všechno sama :) 
Jedeme pro balónky. Nevěsta si je hodně přála, i když ani v místě konání obřadu, ani v restauraci nejsou moc zapotřebí. Výsledkem se stalo kompromisní řešení: máme dva svazky po třech balóncích. Ale jedná se o hodně malou zakázku, proto si je musíme vyzvednout samy. Na fotce se Světlanka schovala za balónky :) 




Cestou volá Nina: v hotelu není připraven pokoj pro nevěstu, a tak se snažíme vymyslet nějaké řešení. Nakonec se pokoj přece jen najde, nevěsta přijede, vizážistka je na místě a může se začít s přípravami. 
Mezitím přijíždíme se Světlanou do hotelu, kde se bude večer konat hostina, a přenášíme dovnitř všechny ozdoby a dekorace.  Až je vše na místě, začínáme s výzdobou. Navíc právě dorazil náš známý fotograf, kterého jsme poprosily o malé focení během práce. Zřejmě kvůli tomu máme všechny tak vážné výrazy ve tvářích :) 





Potahy na židle jsou naší noční můrou. Dospěly jsme k rozhodnutí, že musíme konečně pořídit vlastní. S mašlemi to nikdy není jednoduché, ale my už máme potřebnou praxi, takže se s tím rychle poradíme. 



Další krok: výzdoba stolů. Používáme k tomu krásnou vzorovanou organzu. Holky ji rozkládají na stolech a já ji dole uchycuji špendlíky, aby to vypadalo hezky. Ke konci jsme celé od třpytek :) Loni jsme měly jednu svatbu, kde jsme použily stejnou organzu, ale stříbrnou, a dosud mám celé kozačky ve stříbře :)    


Na řádu přecházejí naše svícny. Trvalo mi pár večerů, než jsem na ně uvázala ty mašličky :) Na fotce přemýšlím na otázkou manažera hotelu, jestli jim s těmi svícny nezapálíme hotel :)   



S květiny máme trochu problém: floristka nám uvázala trochu delší kytky, než jsme potřebovaly, tak je musíme upravit. Ale pro nás to není žádná novinka, obdobné věci řešíme skoro pořád. Třeba loni musely holky udělat korsáž pro ženicha z nějakých květin, které měly po ruce, protože korsáž od floristky mu zvadla ještě než se dostal z domova. 


Hodinky ukazují poledne a já si vzpomenu, že dort by měl dorazit mezi jedenáctou a dvanáctou, a pořád tu ještě není. Normálně bych se kvůli tomu nijak neznepokojovala, jelikož spolupracujeme s asi nejlepší cukrárnou a nikdy jsme s nimi neměly žádné problémy. Ale. Zrovna včera večer mi volal ženich, jak je nervozní a jak se o všechno strachuje, a zejména o dort. Bude tam? Přivezou ho včas? Jsem si tím naprosto jistá?   A tak jsem kvůli tomu nervozní i já. Proč se zajímá zrovna o dort? Nemá snad nějakou zlou předtuchu? Tak tedy volám do cukrárny. Manažerka mne však uklidní, že dort je na cestě, akorát pán řidič před námi vezl nějaký dort do ZOO, a asi se dostal do nějaké zácpy. Pro změnu se začnu obávat, že by mohl v té ZOO nechat i náš dort. Je to prostě součást naše práce, pořád se o něco strachovat :)
Mezitím je už 12.30 a musíme se pomalu balit. Probíhá poslední porada před akcí :)



Jdeme za nevěstou, abychom zkontrolovaly, jestli je vše v pořádku (během příprav jsme jí kdykoli k dispozici, buď jedná z nás je s ní, anebo nás může kdykoli zavolat). Právě ji líčí. Balíme věci: náš kufřík zase přišel vhod, teď ho musíme vzít s sebou na obřad. Před odchodem darujeme nevěstě malou pozornost: ručně vyrobený špendlík speciálně pro nevěsty.  


Mojí nejoblíbenější částí svatby jsou právě přípravy nevěsty, ale tentokrát s nevěstou zůstává Světlanka, a my s Ninou jedeme na obřad. Cestou k autu potkáváme vůz z cukrárny. Jsem hned klidnější :)
Obřad se koná na krásném místě - ve Viničním altánu. Jediným nedostatkem tohoto místa je to, že se tam nedostanete autem, a když máte plné ruce věcí a slunce pálí, nejedná se o moc příjemnou procházku.  Svatby se zde konají každou hodinu, takže moc času nemáme. 


A náhle máme jeden problém za druhým. Tlumočník jde pozdě (na svatbě dvou cizinců musí být přítomen soudní tlumočník, jinak to nejde) a bez něj nemůžeme pochopitelně začít. Dva svazky balónku během jízdy se zamotaly tak, že se z nich stal jeden svazek a nejde se rozdělit. Cédéčko z hudbou nehraje. Takže se musíme překonat, abychom to vše nějak vyřešily. Ale nakonec je tlumočník na místě, balónky necháváme jak jsou ("považujme to za symbol vaše lásky" - navrhuji nevěstě a ta bohudík souhlasí), z tašky vyndávám náhradní cédéčko (ha! To jste teď užasli, co? :) ). Na obřadní stůl rychle položím náš krásný polštářek s prstýnky (to jsem si před pár roky ani nepředstavovala, že se naučím šít polštářky a vázat tak hezké mašle :)))  A obřad může konečně začít. 



Po obřadu jsme všichni hned trochu méně nervozní: sňatek je uzavřen, a můžeme začít slavit :) Navíc potom, co před pár měsíci jeden ženich z Plzně řekl u obřadu "ne" a utekl, jsou všechny nevěsty hrozně nervózní až do konce :) Světlanka nás požádala, abychom v altánu vyfotily náš dřevěný název, takže to ještě na poslední chvíli stihnu.  



Novomanželé i hosté jdou do parku na focení a my jedeme zpět do hotelu. Jen co se dostaneme do auta, volá mi další nevěsta. Mají svatbu za dva týdny a  nečekaně se objevil problém s jedním dokumentem od ženicha. Tak jsme to rychle řešili. Ale nevěsta nám sděluje, že ženichovi se podařilo chybějící dokument obstarat a příští týden ho přiveze. Máme z toho velkou radost, už jsme se totiž bály, že budeme muset svatbu odložit. 

Světlana mezitím dokončila výzdobu sálu: na stolech jsou již i jmenovky a plátky růží. Vypadá to moc hezky :) Sál je krásný sám od sebe a proto jsme se baly, aby té výzdoby nebylo trochu moc. Ale vypadá to, že se nám podařilo všechno dobře sladit a nepřehnat to :) Hosté z hotelu se čas od času nakoukají dovnitř a žádají svolení udělat pár fotek :) 


Podaří se nám rozmotat balónky, takže zase máme dva pěkné svazky. Moderátor se připravuje, dj ladí zvuk.  Pak se moderátor začne nudit a tak se vyfotí s naší výzdobou :)



Na oplatku ho poprosíme o pár našich fotek :)



V půl čtvrté jsou novomanželé zpět v hotelu. Venku je bohužel moc vedro na focení. Jdou se upravit a trochu odpočinout do svého pokoje, my mezitím dokončujeme výzdobu a odnášíme všechny svoje věci do auta. Kufřík však necháváme v malé komoře na chodbě, abychom ho měly po ruce.   
Ve čtyři jsou připraveny kanapky a šampaňské pro hosty. Moderátor se pomalu se všemi seznamuje a zve je do sálu. My pomáháme hostům najít jejich místa: dneska je poměrně malá svatba, pouze 23 lidí, takže to není složité. Na větších svatbách máme obvykle i velký zasedací pořádek na stojanu před vchodem.
V půl páté jdu zavolat novomanžele. Když přijdeme dolu, už na ně všichni čekají :)




Hosté se pomalu usazují, číšnici přinášejí předkrmy a moderátor zahajuje svůj program. Máme trochu času na jídlo (obvykle nám v restauraci přichystají nějaké chlebíčky nebo něco podobného, abychom se mohly najíst rychle a kdykoli, protože nikdy přesně nevíme, kdy budeme mít na jídlo čas).
Hosté jsou spokojení, program pokračuje, a my můžeme trochu zvolnit, sedíme na chodbě nebo i venku, čas od času jedná z nás jde zkontrolovat, jestli vše běží tak, jak má, popřípadě vyřešit nějaký požadavek hostů. Mezi hosty jsou mimochodem i naše klienty z minulého roku, kteří nás dnešním novomanželům doporučily. Je to podle mne nejlepší reklama :)

Pak přichází na řádu první tanec. Novomanželé nejdřív tančit nechtěli, ale pak si to naštěstí rozmysleli. A tančili fakt úchvatně!  



Kolem osmé hodiny se tempo zrychlí: moderátor už má pomalu končit, ale pořád mu zbývá spousta věcí. Musí se hodit svatební kytka i podvazek, pak musí proběhnout jedna krásná tradice, a potom se musí nakrájet dort. Tak musíme dohlédnout na to, aby dort přivezli přesně v moment, kdy to moderátor oznámí, pak aby moderátor měl všechno potřebné pro tu tradici, aby se světla ztlumila přesně dle požadavků tradice... A hlavně, aby v sále byli přítomni ženich, nevěsta a jejich maminky.
Konečně je kytka v rukou jedné z nevěstiných kamarádek, podvazek zase u ženichova kamaráda, tradici jsme zvládli a přichází řada na dort. 



Jako obvykle pomáháme novomanželům s krájením a roznáškou dortu, moderátor se mezitím loučí a odchází. Naše práce je pro dnešek také téměř u konce. Loučíme se s novomanžely, s jejich rodiči, manažerem i číšníky. A konečně jsme v autě :) Hodím domu nejdřív Světlanu, pak Ninu.  V garáži vyndávám věci, které zítra potřebovat určitě nebudu: kufřík, desky s harmonogramy, zbylé dekorace. Zítra budeme uklízet výzdobu, takže něco z toho, co mám v kufru, nám přijde vhod. 



Tak, a můj pracovní den zrovna skončil :) Jistě chápete, že ne všechno mohu popsat, ne o všem mám svolení se zmínit, navíc nebyla to nijak velká svatba, ale aspoň máte představu, co moje práce představuje a kolik nejrůznějších problémů musí během svatebního dne koordinátorka vyřešit. Je to hodně stresující práce, ale když všechno proběhne, jak má (v rámci možností ovšem, jak jste asi pochopili, žádný svatební den neproběhne stoprocentně dle plánu, aniž by se něco stalo), tak jsme na konci dne sice unavené, ale šťastné :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat