jeden den ze života svatební koordinátorky, anebo jak vypadá svatba z hlediska její organizátorky :)

Svatební sezóna je v plném proudu a proto bohužel nestíhám psát do blogu. Ale abyste, moje milí čtenáři, se nenudili a naopak mohli alespoň na chvíli nakouknout do zákulisí naší práce a zjistit tak, k čemu vůbec taková svatební koordinátorka na svatbě je, podělím se s vámi o jeden den ze svého pracovního života :)  

Máte před sebou chronologický průběh svatebního dne z hlediska jeho organizátorky a koordinátorky. Jedná se o skutečnou svatbu, která se konala 26. srpna v Praze a kterou spolu se mnou organizovaly a koordinovaly dvě moje kolegyně - Nina a Světlana.

Takže do toho :) 

Vstávám v půl osmé: dnešní svatba je v pohodě, obřad začne až ve dvě odpoledne, takže času je dost. Jsou ale svatby, které začínají již v 10.00, tak potom vstávám i v 6 ráno, nebo i dřívěji, záleží na tom, co všechno se má před obřadem stihnout.

Během umývání si dopisuji s kolegyněmi ohledně počasí - čeká nás vedro, což není tak hrozné, jako déšť, ale moc příjemné také nebude. Během snídaně se ještě jednou dívám na předpověď a také si čtu facebook. Tam je také vše o svatbách :) Svatební šaty v kazašském stylu jsou moc pěkné, ale v Česku je zatím bohužel nemají. 

Po snídani se oblékám. Máme tento rok nové šatičky, ale už přemýšlíme, že pro příští sezónu si musíme vybrat něco více praktického a pohodlného. Naopak naše krásné šatečky v barvách firemní růžové se nám hrozně líbí :)

A jsem hotová, můžu jít. Beru všechny věci, co mám připraveny v předsíni (je to jen zbytek, většinu jsem odnesla do auta ještě večer). Mám tu kufřík se vším nezbytným, desky s harmonogramy (sestavujeme jeden společný, který posíláme snoubencům, moderátorovi, restauraci atd., a jeden jenom pro nás koordinátorky, máme tam uvedeny všechna telefonní čísla, částky, které zbývá uhradit, seznamy potřebných věcí atd.), kromě harmonogramů mám tu ještě zasedací pořádek, program od moderátora a nějaké seznamy.  

Mám už hodně málo místa v autě: dneska totiž nejen koordinujeme svatbu, ale máme na starosti i svatební výzdobu, takže musím na místo konání hostiny odvézt spoustu věcí. Zdá se mi, že květiny a balónky, pro které teď pojedu, se do auta už nevejdou (mám nejen plný kufr, ale i spoustu věcí uvnitř v autě). 

Dneska je pátek, takže doprava je poměrně hustá, ale na druhou stranu pořád je léto, takže to není nijak strašné. Jedu z Prahy 6 do Prahy 3 přes Blanku. Tady máte jednu fotečku pořízenou během čekání na výjezd :)  

Na Praze 3 se nejdřív zaparkuji v oranžové zóně a jdu se podívat na květiny. Naše floristka bohužel musela na nějaké kurzy mimo ČR, takže dneska výjimečně vyzvedávám květiny já, obvykle nám je ale dovezou až na místo. V květinářství na mne čeká příjemný mladý pán, který mi pomáhá s nakládáním a dokáže zázračně nacpat všechny květiny do již tak plného auta. A přichází také Světlana, takže už nejsem na všechno sama :) 

Jedeme pro balónky. Nevěsta si je hodně přála, i když ani v místě konání obřadu, ani v restauraci nejsou moc zapotřebí. Výsledkem se stalo kompromisní řešení: máme dva svazky po třech balóncích. Ale jedná se o hodně malou zakázku, proto si je musíme vyzvednout samy. Na fotce se Světlanka schovala za balónky :) 

Cestou volá Nina: v hotelu není připraven pokoj pro nevěstu, a tak se snažíme vymyslet nějaké řešení. Nakonec se pokoj přece jen najde, nevěsta přijede, vizážistka je na místě a může se začít s přípravami. 

Mezitím přijíždíme se Světlanou do hotelu, kde se bude večer konat hostina, a přenášíme dovnitř všechny ozdoby a dekorace.  Až je vše na místě, začínáme s výzdobou. Navíc právě dorazil náš známý fotograf, kterého jsme poprosily o malé focení během práce. Zřejmě kvůli tomu máme všechny tak vážné výrazy ve tvářích :) 

Potahy na židle jsou naší noční můrou. Dospěly jsme k rozhodnutí, že musíme konečně pořídit vlastní. S mašlemi to nikdy není jednoduché, ale my už máme potřebnou praxi, takže se s tím rychle poradíme. 

Další krok: výzdoba stolů. Používáme k tomu krásnou vzorovanou organzu. Holky ji rozkládají na stolech a já ji dole uchycuji špendlíky, aby to vypadalo hezky. Ke konci jsme celé od třpytek :) Loni jsme měly jednu svatbu, kde jsme použily stejnou organzu, ale stříbrnou, a dosud mám celé kozačky ve stříbře :)    

Na řádu přecházejí naše svícny. Trvalo mi pár večerů, než jsem na ně uvázala ty mašličky :) Na fotce přemýšlím na otázkou manažera hotelu, jestli jim s těmi svícny nezapálíme hotel :)   

S květiny máme trochu problém: floristka nám uvázala trochu delší kytky, než jsme potřebovaly, tak je musíme upravit. Ale pro nás to není žádná novinka, obdobné věci řešíme skoro pořád. Třeba loni musely holky udělat korsáž pro ženicha z nějakých květin, které měly po ruce, protože korsáž od floristky mu zvadla ještě než se dostal z domova. 

Hodinky ukazují poledne a já si vzpomenu, že dort by měl dorazit mezi jedenáctou a dvanáctou, a pořád tu ještě není. Normálně bych se kvůli tomu nijak neznepokojovala, jelikož spolupracujeme s asi nejlepší cukrárnou a nikdy jsme s nimi neměly žádné problémy. Ale. Zrovna včera večer mi volal ženich, jak je nervozní a jak se o všechno strachuje, a zejména o dort. Bude tam? Přivezou ho včas? Jsem si tím naprosto jistá?   A tak jsem kvůli tomu nervozní i já. Proč se zajímá zrovna o dort? Nemá snad nějakou zlou předtuchu? Tak tedy volám do cukrárny. Manažerka mne však uklidní, že dort je na cestě, akorát pán řidič před námi vezl nějaký dort do ZOO, a asi se dostal do nějaké zácpy. Pro změnu se začnu obávat, že by mohl v té ZOO nechat i náš dort. Je to prostě součást naše práce, pořád se o něco strachovat :)

Mezitím je už 12.30 a musíme se pomalu balit. Probíhá poslední porada před akcí :)

Jdeme za nevěstou, abychom zkontrolovaly, jestli je vše v pořádku (během příprav jsme jí kdykoli k dispozici, buď jedná z nás je s ní, anebo nás může kdykoli zavolat). Právě ji líčí. Balíme věci: náš kufřík zase přišel vhod, teď ho musíme vzít s sebou na obřad. Před odchodem darujeme nevěstě malou pozornost: ručně vyrobený špendlík speciálně pro nevěsty.  

Mojí nejoblíbenější částí svatby jsou právě přípravy nevěsty, ale tentokrát s nevěstou zůstává Světlanka, a my s Ninou jedeme na obřad. Cestou k autu potkáváme vůz z cukrárny. Jsem hned klidnější :)

Obřad se koná na krásném místě - ve Viničním altánu. Jediným nedostatkem tohoto místa je to, že se tam nedostanete autem, a když máte plné ruce věcí a slunce pálí, nejedná se o moc příjemnou procházku.  Svatby se zde konají každou hodinu, takže moc času nemáme. 

A náhle máme jeden problém za druhým. Tlumočník jde pozdě (na svatbě dvou cizinců musí být přítomen soudní tlumočník, jinak to nejde) a bez něj nemůžeme pochopitelně začít. Dva svazky balónku během jízdy se zamotaly tak, že se z nich stal jeden svazek a nejde se rozdělit. Cédéčko z hudbou nehraje. Takže se musíme překonat, abychom to vše nějak vyřešily. Ale nakonec je tlumočník na místě, balónky necháváme jak jsou ("považujme to za symbol vaše lásky" - navrhuji nevěstě a ta bohudík souhlasí), z tašky vyndávám náhradní cédéčko (ha! To jste teď užasli, co? :) ). Na obřadní stůl rychle položím náš krásný polštářek s prstýnky (to jsem si před pár roky ani nepředstavovala, že se naučím šít polštářky a vázat tak hezké mašle :)))  A obřad může konečně začít. 

Po obřadu jsme všichni hned trochu méně nervozní: sňatek je uzavřen, a můžeme začít slavit :) Navíc potom, co před pár měsíci jeden ženich z Plzně řekl u obřadu "ne" a utekl, jsou všechny nevěsty hrozně nervózní až do konce :) Světlanka nás požádala, abychom v altánu vyfotily náš dřevěný název, takže to ještě na poslední chvíli stihnu.  

Novomanželé i hosté jdou do parku na focení a my jedeme zpět do hotelu. Jen co se dostaneme do auta, volá mi další nevěsta. Mají svatbu za dva týdny a  nečekaně se objevil problém s jedním dokumentem od ženicha. Tak jsme to rychle řešili. Ale nevěsta nám sděluje, že ženichovi se podařilo chybějící dokument obstarat a příští týden ho přiveze. Máme z toho velkou radost, už jsme se totiž bály, že budeme muset svatbu odložit. 

Světlana mezitím dokončila výzdobu sálu: na stolech jsou již i jmenovky a plátky růží. Vypadá to moc hezky :) Sál je krásný sám od sebe a proto jsme se baly, aby té výzdoby nebylo trochu moc. Ale vypadá to, že se nám podařilo všechno dobře sladit a nepřehnat to :) Hosté z hotelu se čas od času nakoukají dovnitř a žádají svolení udělat pár fotek :) 

Podaří se nám rozmotat balónky, takže zase máme dva pěkné svazky. Moderátor se připravuje, dj ladí zvuk.  Pak se moderátor začne nudit a tak se vyfotí s naší výzdobou :)

Na oplatku ho poprosíme o pár našich fotek :)

V půl čtvrté jsou novomanželé zpět v hotelu. Venku je bohužel moc vedro na focení. Jdou se upravit a trochu odpočinout do svého pokoje, my mezitím dokončujeme výzdobu a odnášíme všechny svoje věci do auta. Kufřík však necháváme v malé komoře na chodbě, abychom ho měly po ruce.   

Ve čtyři jsou připraveny kanapky a šampaňské pro hosty. Moderátor se pomalu se všemi seznamuje a zve je do sálu. My pomáháme hostům najít jejich místa: dneska je poměrně malá svatba, pouze 23 lidí, takže to není složité. Na větších svatbách máme obvykle i velký zasedací pořádek na stojanu před vchodem.

V půl páté jdu zavolat novomanžele. Když přijdeme dolu, už na ně všichni čekají :)

Hosté se pomalu usazují, číšnici přinášejí předkrmy a moderátor zahajuje svůj program. Máme trochu času na jídlo (obvykle nám v restauraci přichystají nějaké chlebíčky nebo něco podobného, abychom se mohly najíst rychle a kdykoli, protože nikdy přesně nevíme, kdy budeme mít na jídlo čas).
Hosté jsou spokojení, program pokračuje, a my můžeme trochu zvolnit, sedíme na chodbě nebo i venku, čas od času jedná z nás jde zkontrolovat, jestli vše běží tak, jak má, popřípadě vyřešit nějaký požadavek hostů. Mezi hosty jsou mimochodem i naše klienty z minulého roku, kteří nás dnešním novomanželům doporučily. Je to podle mne nejlepší reklama :)

Pak přichází na řádu první tanec. Novomanželé nejdřív tančit nechtěli, ale pak si to naštěstí rozmysleli. A tančili fakt úchvatně!  

Kolem osmé hodiny se tempo zrychlí: moderátor už má pomalu končit, ale pořád mu zbývá spousta věcí. Musí se hodit svatební kytka i podvazek, pak musí proběhnout jedna krásná tradice, a potom se musí nakrájet dort. Tak musíme dohlédnout na to, aby dort přivezli přesně v moment, kdy to moderátor oznámí, pak aby moderátor měl všechno potřebné pro tu tradici, aby se světla ztlumila přesně dle požadavků tradice... A hlavně, aby v sále byli přítomni ženich, nevěsta a jejich maminky.
Konečně je kytka v rukou jedné z nevěstiných kamarádek, podvazek zase u ženichova kamaráda, tradici jsme zvládli a přichází řada na dort. 

Jako obvykle pomáháme novomanželům s krájením a roznáškou dortu, moderátor se mezitím loučí a odchází. Naše práce je pro dnešek také téměř u konce. Loučíme se s novomanžely, s jejich rodiči, manažerem i číšníky. A konečně jsme v autě :) Hodím domu nejdřív Světlanu, pak Ninu.  V garáži vyndávám věci, které zítra potřebovat určitě nebudu: kufřík, desky s harmonogramy, zbylé dekorace. Zítra budeme uklízet výzdobu, takže něco z toho, co mám v kufru, nám přijde vhod. 

Tak, a můj pracovní den zrovna skončil :) Jistě chápete, že ne všechno mohu popsat, ne o všem mám svolení se zmínit, navíc nebyla to nijak velká svatba, ale aspoň máte představu, co moje práce představuje a kolik nejrůznějších problémů musí během svatebního dne koordinátorka vyřešit. Je to hodně stresující práce, ale když všechno proběhne, jak má (v rámci možností ovšem, jak jste asi pochopili, žádný svatební den neproběhne stoprocentně dle plánu, aniž by se něco stalo), tak jsme na konci dne sice unavené, ale šťastné :) 

Svatební tradice

V poslední době se na naši agenturu stále častěji obracejí páry, které hned ze začátku říkají, že nechtějí během své svatby žádné svatební tradice. Ale podle mého názoru, obejít se vůbec bez tradicí asi nebude tak snadné. Je to dané samotnou podstatou svatby. Je však jen na vás, které tradice si zvolíte, co z velkého výběru nejen českých svatebních zvyků si ponecháte. Velký počet smíšených párů mezi našimi klienty nás vedl k tomu, že jsme začaly kombinovat ty nejkrásnější svatební tradice od různých národů. A i když máte rýze český pár, nic vám nebrání v tom, abyste na své svatbě použily nejen české, ale i další zajímavé svatební tradice. Určitě tím zaujmete své hosty, bude to něco nového a ne tak okoukaného jako třeba rozbíjený talíř. 

Takže začnu tady vykládat o nejrůznějších svatebních zvycích, které se budou hodit skoro pro každou svatbu, bez ohledu na národnost, věk nebo vztah ke tradicím. 

První a asi nejoblíbenější u současných nevěst tradice k nám dorazila z Anglie a v angličtině zní: "Something old, something new, something borrowed, something blue and a sixpence in her shoe". 

Jde o první řádky staré anglické básně, která nevěstě ukládala, co má mít o svatebním dnu na sobě. Jednoznačný výklad každého řádku bohužel chybí. Kniha z roku 1898 pojednávající o anglickém folkloru, například, uvádí následující výklad: "Něco modrého, jak nám vysvětlili, je obvykle podvazek. Tento prvek má zvláštní význam v některých svatebních rituálech, například, v sundávání podvazku z nevěsty. Navíc něco starého a něco modrého by mělo chránit nevěstu před uhranutím. Jelikož uhranutí je obvykle spojeno s neplodností, váže se k tomu i další část básně: něco půjčeného je obvykle sukní půjčenou od ženy, která již porodila děti. Takováto sukně by měla nevěstu před neplodností ochránit". 

celebritystyleweddings.com

Samozřejmě, že od doby, kdy byla tato báseň napsána, uplynulo už hodně času a význam většiny řádků se změnil. Avšak samotná tradice, která nevěstě předepisuje mít v den svatby na sobě něco nového, něco starého, něco modrého a něco půjčeného, zůstala a je stále velice oblíbená, v neposlední řádě i díky spoustě filmů. Poslední část, týkající se šestipencové mince, se obvykle vypouští, i když to není zrovna správně, vždyť se jedná o finanční blahobyt nové rodiny. Mince už nemusí být šestipencová, a ani ji nemusíte dávat do levého střevíčku, stačí hodit nějakou minci do kabelky nebo si ji nechat všít do svatebních šatů. 

Něco starého v naší době poukazuje na spojení nevěsty s její rodinou, na její respekt vůči svému původu. Nejlépe by se mělo jednat o nějaký rodinný šperk, nebo například o závoj, ve kterém se vdávala maminka či babička. 

Něco nového je obrazem nové rodiny. Jelikož si nevěsta před svatbou kupuje hodně nových věcí, třeba šaty, střevíce, závoj, s novým opravdu žádný problém nebude. 

Něco půjčeného by mělo pocházet od kamarádky, která je šťastně vdaná. Takhle se pry přenáší část štěstí kamarádky na nevěstu. Může to být nějaký šperk, nebo, třeba, kabelka. 

Modrá barva symbolizuje čistotu, lásku a věrnost. Pokud nevěsta má modrou barvu ráda, může ji zvolit za jednu z barev svatby. Potom nebude problém uvázat modrou stuhu na kytku nebo obout si k bílým šatům modré střevíčky. 

www.fanswedding.com

Pokud ale modrou zrovna nemusíte, tak vystačí jen nějaký schovaný detail. Velké oblibě se těší modrý podvazek nebo modrá stužka, našitá na sukni.

V Anglii se stále populárnějšími stávají tyhle špendlíky:

http://www.notonthehighstreet.com

Tento nápad dostala jedna družička, která se rozhodla, že takhle originálně obdaruje nevěstu. Dala dohromady všechny prvky: stará mince, nová podkova, modré srdce a zapůjčené perličky. A všechno je to navlečeno na špendlík, který se odjakživa považuje za talisman proti uhranutí. Podle mne, je to skvělý nápad! Tento špendlík můžete dat na sukni nebo na jednu ze spodniček.

Takže družičky, mějte tuto ideji na paměti, byl by to skvělý dárek pro každou nevěstu. Špendlík si můžete objednat přes internet, nebo si ho můžete vyrobit sama.

Svatba v období krize - část 2

Takže minule jsem začala vykládat o tom, jak se dá ušetřit na svatbě.
Hlavními a největšími výdajovými položkami svatebního rozpočtu jsou:
1. Svatební hostina
2. Svatební šaty
3. Dekorace (včetně květinových)
4. Hudební doprovod
5. Fotograf a video operátor
6. Doprava

Jak jsem již pár krát řekla v předchozím příspěvku, šetřit by se nemělo na ničem z toho, co zůstane na svatebních fotkách.
V prvé řádě jde o ženicha a nevěstu. Buďme však upřimní: ženichův oblek není pro hosty ani minimálně tak zajímavý, jako svatební šaty nevěsty. Takže, drahé nevěsty, první pravidlo zní: nešetřte na sobě :) To ale neznamená, že ženich se na svatbě může objevit v starém, i na pohled hodně laciném nebo špinavém obleku. Neznamená to zároveň, že za svatební šaty musíte vydat majlant. Zaprvé, všem nevěstám doporučuji volit pronájem místo nákupu šatů. Je to levnější a praktičtější řešení. Navíc takhle splníte část starého anglického přísloví, které stanoví, co by měla nevěsta mít ve svatební den na sobě, a které je u nevěst moc oblíbené, ale tomu věnuji jeden z dalších příspěvků :)
Dále, pokud máte dost času a odhodlání, doporučila bych Vám nesoustřeďovat se jen na ty nejdražší či nejhonosnější svatební salóny, ale zajít se podívat i do těch menších. Ze zkušeností vím, že někdy se s nevěstou projdeme desítkou velkých svatebních salónů, ale ty pravé šaty nakonec seženeme v nějakém malém a neznámém salónu, do kterého se dostaneme spíše omylem. Stát přitom budou dvakrát levněji, než ty, které si nevěsta zkoušela předtím. Tyto salóny navíc často nabízejí nejrůznější příjemné bonusy, třeba závoj zdarma.
Avšak pronájem šatů má jedno velké minus. Jedná se o riziko zničení šatů. Bohužel, i tohle se stává. Jednou se mi stalo, že nevěsta umazala své šaty strojním olejem (věřte mi, na svatbách se stávají i podivnější věci). Vyčistit tyto šaty se nepodařilo, musela se kompletně vyměnit sukně. A nevěsta zaplatila pokutu. Takže s tím by se také mělo počítat. Dobrou zprávou však je, že v naše době se dá většina skvrn vyčistit.

Další důležitou součástí nevěstina zjevu je účes a make-up, takže si musíte vyhledat kadeřnici a vizážistku.  Osobně vždy dávám přednost jedné osobě, která umí udělat oboje. Je to takhle pohodlnější i pro nevěstu. O tom, jak pracují, si popovídáme někdy příště, ale co se týče cen: hledejte kompromisní varianty. Znám několik kadeřnic, které se považují za hvězdy a účtují si strašně vysoké částky, ale přitom jejich účesy nevydrží i polovinu svatebního dne (pak to musíme s kolegyněmi řešit samy), a jsou takové, co berou normální peníze a přitom účes od nich večer vypadá stejně perfektně, jako ráno. To samé platí i pro vizážistky. Takže nejvyšší ceny nikdy nejsou garancí nejlepší kvality. Nemáte-li nějaké doporučení od kamarádek, zkuste se poptat na nejrůznějších svatebních fórech, tam by Vám jiné nevěsty měly poradit. Sama to někdy takhle dělám, když se snažím sehnat pravdivé reference na nového dodavatele.

Další položkou, na které by se nemělo, ale dá se ušetřit, jsou květiny. Trochu rozvedu, co mám na mysli: květinové i všechny další dekorace zůstanou na fotkách i v paměti vašich hostů. Jaká dekorace zdobila jejich stůl? Jakou měla nevěsta kytku? Jak bylo dekorováno obřadní místo? Takže obejít se bez dekorací či minimalizovat je se asi nepodaří. Ale. Zaprvé se rozhodněte, které květinové kompozice jsou pro vás nezbytné a které byste mohla postrádat. Svým klientům, například, obvykle vymlouvám květinové ozdoby na auta. Není to nezbytnost a navíc jednoduché stuhy často vypadají elegantněji, než okázalé květinové aranžmá na celou kapotu. 

Zadruhé, zamyslete si, jaké květiny byste chtěla zvolit. A teď se zase vracíme k otázce sezónnosti. Tulipánová svatba na jaře stojí mnohém méně, než tulipánová svatba na podzim. Proto doporučuji se podívat, které květiny kvetou v období, kdy máte svatbu. Je to skvělý způsob, jak ušetřit. Další rada: kombinujte drahé a levnější květiny. Třeba pro jednu svatbu jsme měly svatební kytku z rudých a bílých růží a květinové dekorace pak z levnějších květin, ale ve stejných barvách. Vypadalo to pěkně a přitom výdaje za dekorace jsme měly o pěkných pár tisíc nižší, než kdybychom všude použily růže. 

To samé se týká i dalších dekorací. Třeba taková maličkost, jako polštářek pod prstýnky, vás může stát několik stovek (pokud si ho objednáte u floristky), kolem pár stovek (pokud si ho rozhodnete koupit v nějakém obchodě s dekoracemi), anebo kolem stovky (pokud si ho rozhodnete zapůjčit). Mimochodem, spoustu takovýchto maličkostí (třeba truhla na dárky, skleněné nádobí na sladký stůl atd.) svým klientům nabízíme právě k zapůjčení: pro nás je to jednodušší a pro ně rozhodně levnější. Navíc z praktického hlediska stěží budete potřebovat takový polštářek na prstýnky po svatbě :)   

Ještě jednou položkou, na které se dá ušetřit, je doprava. Pokud si zvolíte jednodušší auta nebo rozhodnete se, že nebudete objednávat pět aut, ale pro hosty zařídíte mikrobus, vyjde to levněji, než kdybyste se rozhodli pro veterána či kočár. 

Takže tímto bych toto téma uzavřela. Není to zdaleka všechno, na čem se dá ušetřit, ale kdybych se rozepsala o všem, byla by s toho kniha :)  Obecně bych doporučila nahlížet na věci spíše z praktického hlediska. I když my holky máme sklony udělat ze své svatby opravdovou pohádku, nemusí nás tento jediný den finančně zruinovat, viďte? :) 

Svatba v období krize - část 1

Svatba je sice spojena především se štěstím, romantikou a krásou, ale, jako většina věcí v našem nedokonalém světě, i svatba v první řadě závisí na penězích. Ovšem, pokud nejsou vaše finanční možnosti ničím omezeny, anebo chcete uspořádat velkou oslavu za každou cenu a jste ochotni kvůli tomu si vzít i úvěr (docela častá situace v poslední době), tak není o čem mluvit.
Ale pokud nechcete do svatby vložit všechno, co máte, a hledáte nějaké způsoby, jak ušetřit, tak jste na správném místě. Jasně, žádná svatba nebude levnou záležitostí a rozhodně vám nepovím, jak udělat velkou svatbu za pár stovek (což je mimochodem snem každé nevěsty, která se na nás obrací). Ale pár tipů ohledně toho, na čem se dá ušetřit tak, aby to neovlivnilo kvalitu vaše oslavy, vám poskytnu.

Takže jste zasnoubeni a je načase začít s přípravami na svatbu.

První a nejdůležitější úlohou je stanovit datum svatby. Ve svatebním podnikání stejně, jako v mnoha jiných oblastech, existuje hlavní sezóna a pak mimosezónní období. Hlavní sezóna je tradičně léto a také část jara a ranní podzim. Existuje ještě celá řada specifických svatebních dat, jako například 14. února nebo nejrůznější 8.8.2008 a podobně. Pochopitelně během sezóny jsou ceny na služby spojené se svatbou vyšší, než mimo sezónu. Navíc mimo sezónu nabízejí mnozí dodavatelé svatebních služeb často dost lukrativní slevy.
Takže první pravidlo svatebních úspor zní: zvolte si datum mimo hlavní svatební sezónu. I zimní svatba může být krásná, když je všechno správně zařízeno :)

Dalším krokem doporučuji sestavit svatební rozpočet. Zkuste sepsat všechny výdaje, na které si vzpomenete (v prvé řadě se jedná o svatební hostinu, šaty, obřad, květiny atd.), a potom ke každé položce přiřaďte peněžní limit. Nezapomeňte i na celkový limit: kolik jste ochotní za svatbu utratit? Počítejte však s tím, že v průběhu připrav rozpočet ještě vzroste, takže nakonec celková částka bude přibližně o 20 % vyšší.

No a teď přejdeme k jednotlivým položkám.

Často se stává, že páry, které se snaží na svatbě ušetřit, se obracejí na své známé a kamarády. Třeba bratr nevěsty není špatný fotograf, tak ať vyfotí jejich svatbu. A teta ženicha peče skvělé koláče, tak určitě zvládne i svatební dort. A tak dále. Jako svatební koordinátorka se snažím svým klientům tento přístup vymluvit. Svatba je docela specifickou akcí, a týká se to naprosto všech položek, ze kterých se skládá. Svatební fotograf není jen panem s foťákem (ovšem, pokud mluvíme o opravdu dobrém svatebním fotografovi). Je to člověk, který má přehled o vhodných místech na focení, o tom, kdy a kde je nejvhodnější světlo. Je to člověk, který zná i ty nejzajímavější zákoutí, kde se dají pořídit neobvyklé a krásné svatební fotky. Nezapomínejte, že fotky jsou tím, co vám po svatbě zůstane. Takže svým klientům vždy říkám, že šetřit na fotografovi není zrovna ten nejlepší nápad. Navíc, pokud se rozhodnete pro fotografa z řád přátel, nebude to pro něj žádná oslava, ale tvrdá práce: nebude mít čas na jídlo, přípitky a tance. A pokud to všechno bude stíhat, tak s nejvyšší pravděpodobnosti nebudete mít hezké fotky :)
Pokud přesto chcete na fotografovi ušetřit, zkuste se porozhlédnout mezi začínajícími svatebními fotografy. Jejich ceny jsou obvykle o dost nižší a přitom někdy fotí i lépe, než vyhlášené předražené fotografové.

Další pravidlo je také spojeno s fotografiemi. Svým klientům vždy říkáme, že by se nemělo šetřit na ničem z toho, co vám zůstane na fotkách. Jak jsem se už zmínila, fotky budou vaší hlavní vzpomínkou na svatbu. A když pokaždé, kdy fotky vytáhnete, uvidíte na nich svatební dort od ženichovy tety, který se v tom nejdůležitějším okamžiků rozpadl, tak to nebudou zrovna nejhezčí vzpomínky.

To však neznamená, že musíte volit ty nejdražší dodavatele, koupit si nejdražší šaty a objednat se k nejdražší kadeřnici ve městě.

Ale o tom podrobněji v dalším příspěvku :)

Něco málo o svatebních šatech

Domnívám se, že by svatby nebyly tolik oblíbené, kdyby se nevěsty nechtěly předvést ve svatebních šatech. Málokterá slečna se nerada oblékne do bílých šatů a nebude si užívat spousty obdivujících pohledů.
Docela zajímavý je fakt, že bílé svatební šaty jsou poměrně moderním jevem: poprvé si je oblékla královna Viktorie v roce 1840. Mimochodem, tato panovnice byla zakladatelkou celé řady dalších svatebních tradic, ale o tom budeme mluvit někdy jindy.
Volba svatebních šatů je asi nejdůležitějším a nejpřednějším úkolem pro každou nevěstu. Jedna z mých klientek mi jednou upřímně řekla: "Hlavně, abych vypadala skvěle na svatebních fotkách, ostatní mne nezajímá!"
V současnosti svatební salony nabízejí opravdu nekonečný výběr svatebních šatů: od jednoduchých po designérská mistrovská díla, což nám tu volbu nijak neusnadňuje.
Proto zkusím nevěstám v této otázce aspoň trochu pomoci.
Opravdu řečeno, není to až tak komplikované.
Existuje několik nejpoužívanějších střihů svatebních šatů.

http://weddingphotoessay.com

Hodně záleží na typu nevěstiny postavy, ale věřte, často se stává, že nevěsta přijde do salonu s tím, že přesně ví, jaký střih jí sluší, a po zkoušce si volí šaty, které ani zkoušet nechtěla. 

Proto je tady pravidlo číslo jedna: zkoušejte všechno. Všechno, co se Vám líbí, všechno, co Vám doporučují dámy, které v salonu pracují (když to ovšem nejsou nezkušené brigádnice). 

Nezapomínejte i na to, jaký má vaše svatba styl nebo téma. Princeznovské šaty s dlouhou vlečkou a obrovskou sukní nevypadají zrovna nejlépe na studentské svatbě, kde jsou všichni hosté oblečení do džin a tenisek. A co třeba krátké svatební šaty na klasické večerní svatbě? Také nic moc, souhlasíte? 

Existuje dokonce celá řada pravidel, které přesně stanoví, jaká délka šatů, délka vlečky a závoje se hodí na tu kterou svatbu dle stupně oficiality a důležitosti. Ale tak moc do detailu nepůjdeme. 

Hlavně si poznamenejte pravidlo číslo dvě: vybírejte šaty v souladu se stylem a tématem Vaší svatby. 

A když už mluvíme o vlečkách, i tady jsou určitá specifika. 

http://weddingdecorationpost.blogspot.cz/

A znovu začněte přemýšlet. Jakou máte svatbu? Bude obřad v kostele, kde dlouhá pěkná vlečka opravdu vynikne, nebo budete mít svatbu v přírodě, někde v parku či na zahradě, kde cestou k oltáři se na vlečku nalepí kdejaký hmyz, suchá tráva i špína? 

Navíc, pokud po obřadu (nebo před ním, což je ještě důležitější) plánujete focení a víte předem, že se bude hodně chodit, vystupovat a nastupovat do auta, tak raději volte šaty bez  dlouhé vlečky. 

Někdo namítne, že většina šatů je dnes vybavena knoflíky nebo šňůrkami na přivázaní vlečky. Ale řeknu z vlastních zkušeností: vyhledávat neviditelné knoflíky na sukni, která je celá poseta korálky a dalšími drobnými ozdůbkami, není zrovna jednoduchý úkol. A teď si představte, jak vaše vynervována kamarádka hledá knoflíčky nebo se snaží uvázat správně jednotlivé šňůrky a do toho ji popohánějí ženich a další hosté, protože mají zpoždění, což se stává skoro na každé svatbě. A to ani nemluvím o tom, že jakákoli vlečka vypadá hezky pouze prvních 15 minut. A pak už je špinavý, někdo na něj pořád šlape, často nevěsta ho chytne podpatkem. Stručně řečeno vlečka je spojená s velkým nepohodlím, takže popřemýšlejte nad tím, jestli ji fakt potřebujete. 

A je tady pravidlo číslo tři: až budete vybírat šaty, dávejte pozor na délku vlečky a pečlivě zvažte, jaká délka by pro Vás byla únosná. 

Další důležitou částí svatebních šatů jsou rukávy.

http://askweddingplanning.com/

Tady je to výhradně věcí nevěsty. I když v zimě či do kostela se více hodí delší rukávy, tuto otázku lze vždy vyřešit pomocí bolerka nebo pelerínky. 

Toto zdaleka není všechno, co se týče svatebních šatů. Existují různé druhy výstřihů, různé druhy rukávů a v neposlední řádě i neodmyslitelná část svatební výbavy nevěsty - závoj. Ale o tom si určitě promluvíme někdy příště.

Na konec však ještě dodám pár rad, které se budou hodit před zkouškou:

oblečte si pohodlné spodní prádlo, nejlépe to, ve kterém plánujete strávit svatební den. Pouze tak zjistíte, jestli šaty dobře sedí a jestli je vám v nich pohodlně. A ještě rada od člověka, který se zúčastnil spousty zkoušek: snažte se obléknout si bílé spodní prádlo. Nevím proč, ale hodně nevěst přichází na zkoušku svatebních šatů v černém spodním prádle. Je to pro mne opravdová hádanka :) 

A další rada: vemte si lodičky na podpatku. Nejlépe ať je to podpatek odpovídající vaší představě o výši podpatku na svatební obuvi. Řeknu  na rovinu: v mé praxi ještě nebyla ani jedna nevěsta, která by koupila svatební obuv dřív, než si vybrala šaty. I když dámy ze svatebních salonů se pokaždé absolutně vážně ptají: "Proč u sebe nemáte svatební lodičky?"

Na zkoušku v  žádném případě nechoďte sama. Nejraději tam jděte spolu s jednou-dvěma kamarádkami (více ne, protože čím více kamarádek, tím více názorů, což někde vede k tomu, že v salonu strávíte celý den), maminkou či tetou. A to nejen proto, aby Vám řekly, co si o těch kterých šatech myslí, ale i proto, aby až najdete svoje vysněné šaty, si mohly naučit, jak se šaty správně šněrují nebo jak se zapínají knoflíčky či jak je to se vlečkou. Obvykle nevěstu ve svatební den oblékají právě maminka a kamarádky, a šněrování není zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled zdá :) 

První tanec

Dle statistik téměř 90 % svateb se neobejde bez prvního tance. V poslední době se tato tradice stává stále oblíbenější a snoubenci často vybírají i hodně odvážné tance. V současnosti pouze hodně stydliví anebo tanec nesnášející páry odmítají zatančit na vlastní svatbě.  

Tance na svatbě nejsou žádnou novinkou a v nejrůznějších variacích se tančilo na svatbách u všech národů, protože dobrý tanec je základem jakékoli oslavy. Bývaly to většinou kolektivní tance. Postupně se ale tradice měnily a v dnešní době skoro všichni hosté očekávají tanec ženicha a nevěsty. 

Obvykle první tanec přichází až na konec hostiny a je svého druhu signálem, že oficiální část hostiny končí a začíná diskotéka a neformální veselí. V poslední době se ale stále častěji setkávám s páry, které chtějí odbyt tanec již na začátku a pak si v klidu vychutnat hostinu. Někdy volíme kompromisní řešení a první tanec dáváme doprostřed hostiny, třeba na začátek první přestávky. Je to vhodná varianta pro nevěsty, které se chtějí převléknout do jednodušších a hlavně lehčích šatů, než jsou ty svatební. 

Nejoblíbenějším prvním tancem byl odjakživa valčík (pro schopnější páry) nebo takové jednoduché přešlapování na místě pod klidnou hudbu (pro ty páry, které nerady tančí nebo to prostě pořádně neumějí). 

V současnosti hodně oblíbené jsou rychlejší tance, třeba latina, swing nebo rock´n´roll. 

Cílem už není jen krátce zatančit před hosty, ale překvapit je. 

V podstatě neexistují žádná omezení pro fantazii snoubenců, hlavně, aby uměli dobře tančit a chtěli to na svatbě pořádně rozjet. 

Pokud tančíte již od dětství nebo spolu se svou drahou polovičkou navštěvujete hodiny nějakých tanců (mimochodem, mezi mými klienty byl jeden pár, který se seznámil přímo na hodinách tance), nebudete mít žádný problém s volbou a přípravou svého prvního tance. Pro ty, kteří v životě netančili nebo se necítí dobře, když se na něj dívá plný sál hostů, by bylo vhodnější zvolit takový tanec, který jim co nejvíce sedne. 

Horší je to u těch párů, kde jeden z partnerů umí a rád tančí, a druhý se naopak tance bojí jako čert kříže. V tomto případě se musí dlouho a často dost těžko hledat kompromis, obě strany se musejí přemlouvat, aby dosáhly nějakého vhodného řešení (i toto je součástí naší práce: svatební koordinátorka je totiž zároveň dobrým psychologem a diplomatem :) ). 

Proto všem milovníkům tance, kteří neměli moc štěstí na partnera, bych chtěla udělit jednu jedinou rádu: netlačte. Nechtějte po svém snoubenci, aby s vámi na svatbě zatančil něco fakt úžasného. Člověk, který neumí tančit nebo tančí nerad, ztěžka na svatbě zatančí jako bůh, i když ho měsíc před svatbou budete tahat do  tanečních nebo na soukromé hodiny. Raději si zvolte nějaký snadnější tanec, třeba již zmíněný valčík. A když už chcete své hosty opravdu překvapit a zatančit něco nezapomenutelného, tak se obraťte raději na kamarádky či kamarády a inspirujte se třeba následujícím videem:

A ještě pár rad ohledně prvního tance:

za prve, nezapomínejte, že tančit budete ve svatebních šatech. Často se bohužel stává, že snoubenci si pilně nacvičují svůj první tanec, absolvují třeba celý kurz nebo zakoupí soukromé hodiny, a nakonec se ukáže, že tančit nemohou, protože svatební šaty jsou příliš velké, dlouhé či těžké. A teprve až začnou tančit nevěsta zjistí, že se nemůže otáčet s požadovanou rychlostí. A ženich jí pořád šlape na vlečku. Všechno se posouvá, hudba běží dopředu, nevěsta pláče, ženich nadává. Nálada je pokažena. A když se někdo z méně citlivých hostů nedej Bože zasměje, tak to je konec. Jasně, nikdo zatím nezrušil pravidlo ohledně toho, že ženich nesmí svatební šaty do svatby vidět. Ale můžete třeba během zkoušení šatů udělat v nich pár tanečních kroků, pár krát se otočit, zkusit zatančit i kousek vašeho prvního tance, můžete k tomu použit i kamarádku, aby zaujala roli ženicha. Pouze tak zjistíte, jestli se vaše šaty a váš tanec k sobě hodí, a budete mít dost času na potřebné změny. Další variantou je zvolit si druhé šaty, do kterých se před tancem převléknete. To samé platí i pro obuv. S tou je to ale jednodušší, jelikož si své střevíčky můžete obléknout i na zkoušku tance. 

Za druhé, určitě svůj tanec aspoň párkrát zatančete ještě před svatbou. I když tančete celý svůj život, nebo se chystáte jen tak pár minut přešlapovat na místě, zkuste to v klidu doma. Věřte, potom o svatebním dni to půjde hladce a snadněji. 

Za třetí, berte ohled na velikost tanečního parketu. Aby se ve svatební den nezjistilo, že jste si nacvičili perfektní tanec, který ale vyžaduje spoustu místa, a taneční parket v restaurace je jemně řečeno malý. 

Za čtvrté, dejte pozor při volbě písničky. Zejména když volíte písničku v cizím jazyce. Někdy se bohužel stává, že hudba je zvolena, tanec nacvičen, snoubenci tančí vášnivé tango, a píseň je přitom o nevěře. Je to zvláštní volba, souhlasíte? Proto, i když se vám ta písnička strašně líbí, zkuste na internetu vyhledat její překlad, abyste si byli jistí, že se hodí pro váš první tanec. 

Na závěr tu pro vás mám několik zajímavých prvních tanců. 

Tradiční královský valčík, i když podle mne trochu nejistý :)

A další valčík - skvělá volba hudby (valčíky jsou různé, tento je ale hodně dynamický), ale některé kroky byly podle mého názoru naprosto zbytečné.

Skvělá kombinace cha-chy, bachaty a salsy. Nevěsta na začátku vypadá trochu nejistě, ale pak se to spraví  :) 

A další salsa. Všimněte si, že pro latinské tance se více hodí kratší šaty, ale pro jednoduché přešlapování raději volte dlouhé. 

Svatební swing.

Svatební tango. Všimněte si originálního oděvu nevěsty :)

A na závěr svatební rock´n´roll 

Svatební šaty pro princezny

Královské svatby vždy vyvolávaly hodně zájmu a rozruchu, se vznikem fotografie, televize a internetu se tento zájem vyšplhal na maxima. Stačí si vzpomenout, kolik diváků po celém světě upoutala svatba Kate Middleton s princem Williamem nebo svatba Charlene Wittstock s knížetem Albertem. Královské rodiny byly a i dodnes jsou zdrojem inspirace a napodobování, o jejich šatech se hodně mluví a ani ten nejmenší detail neunikne pečlivému oku pozorovatelů. A od té doby, co se mezi královskými nevěstami stále častěji objevují neurozené holky, miliony dívek po celém světě sní, že se octnou na jejich místě. A pokud by nešlo přímo o svatbu s princem, tak se spokojí s opravdovými princeznovskými šaty. Proto jsem pro vás připravila malou sbírku fotek z královských svateb. Možná, že některé z těchto šatů vás osloví natolik, že budete chtít přesně takové pro sebe. Anebo vám poslouží inspirací při výběru svatebních šatů. Každopádně asi nikdo nebude pochybovat o tom, že tyto šaty jsou příkladem vytříbeného vkusu, sledování tradicím a opravdové královské elegance.


Vévodkyně Kathrine v šatech od designérky Sarah Burton. Krajkový živůtek a zdánlivě jednoduchá sukně jsou skvělou kombinací pro církevní obřad.

www.usmagazine.com

Nizozemská princezna (momentálně již královna) Maxima si vybrala šaty od Valentina. Délka vlečky je 5 metrů. Závoj zdobí ruční výšivka. Tyto šaty se perfektně hodí pro zimní svatbu. 

  www.skynet.be

Princezna Letizia (momentálně již také královna) svůj svatební den strávila v šatech od Manuela Pertegaze s vysokým zdobeným výšivkou límcem a 4,5 metry dlouhou vlečkou. Závoj z jemného hedvábného tylu byl dárkem ženicha, měl délku 3 metry a šířku 2 metry. 

Monacká kněžna Charlene si vybrala šaty od Armaniho, pošité z 50 metrů hedvábí a 80 metrů hedvábné organzy.  Práce na šatech zabrala celkem 2500 hodin. Na zdobení bylo použito celkem 40 000 krystalů Swarovski, 20 000 perleťových korálků a 30 000 zlatých kamínků. 

                                                                     www.stylefrizz.com

Svatební šaty pro dánskou  princeznu Mary navrhl Uffe Frank. Tyto šaty byly ušity ze saténu a hedvábné  organzy. Délka vlečky byla 6 metrů. Na zdobení byly použity dánské a irské krajky, závoj patřil princezně Markétě a předává se v královské rodině z generace na generaci. 

AFP

A na závěr tu pro vás mám dvoje úžasné šaty z Východu: první patří jordánské královně Ranie a druhé - jordánské princezně Iman. 

www.usmagazine.com

www.zenya.skyrock.com